Pokus o reinkarnaci

27.01.2019
"Dnes je to téměř měsíc po vydání Warped Times." A taky 4 a půl roku od doby, kdy jsem tu napsal poslední příspěvek . S počátkem roku 2019 jsem se rozhodl dát si výzvu znovu oživit svůj starý blog, a nezabrání mně v tom ani skutečnost, že éra blogování už nejspíš skončila a internet dnes žije sociálními sítěmi a veškeré myšlenky se přesunuly na youtube a podobné populární servery. Snad právě proto jsem se rozhodl nezakládat žádný nový web a ani tento původní vystavovat redesignu - jeho vzhled připomínající doby minulé totiž skvěle podtrhuje moje rozhodnutí neopustit tuto formu sdělování zážitků a poznatků .
 
Těžko se začíná po takové době, protože se toho změnilo tolik, že jednoduše nemám kde navázat a nezbývá mi, než začít znovu. V tuto chvíli nemam jasno, o čem budu v budoucnu (teda alespoň dokud mě to nepřestane bavit) psát, ale chtěl bych si tu uchovat věci, o kterých se zajímavě vypráví, nebo které stojí za zvěčnění z jakéhokoliv důvodu. Snad se bude část týkat i herní tvorby, i když je stále méně o čem mluvit . Jsem si vědom toho, že blog budu vést dost možná jen pro sebe, protože přece jen jsem přišel za dobu neaktivity o těch pár nahodilých čtenářů
 
Co se vlastně od posledně změnilo? Od vydání tretího Warped Times nezůstalo stejné nejspíš nic. Co se týká tvorby, nějaký čas jsem se ještě snažil "poloprofesionálně" věnovat hernímu vývoji, ale jediná další hra byla drobnost jménem Warped Christmas. Byla tu spousta projektů, z nichž největší byl Hunger of Darkness a do kterého jsme vložili strašně moc času a úsilí. Najednou jsem si ale uvědomil to, co začalo vlastně už při vývoji Warped Times 3 a sice, že nemá moc smysl vynakládat tolik úsilí do něčeho, co dnes stejně už nikomu v této extrémní konkurenci neprodám. Najednou jsem se rozhodl, že nemá smysl řešit polovinu času neúspěšné snahy o marketing a propagaci, když se z toho stává skoro jen povinnost. Dal jsem si proto s hrami ze dne na den pauzu a odložil všechny projekty.
 
Zpočátku se takový konec zdál depresivní, ale bylo to osvobozující, i když jsem mel výčitky z nedokončených her. Měl jsem víc času na moje oblíbené výlety na kole i pěšky a trávil jsem čas s nově pristěhovaným kamarádem, se kterým jsem lehce dohnal věci, které lidé zažívají zpravidla v dospívání, kdy jsem ale žádné kamarády neměl Byly to nezapomenutelné večery (a tady musím určitý podíl přiznat alkoholu, "díky" kterému můžu občas podvádět svou neústupnou mysl ), ale samozřejmě jsem si nechal pár přání nesplněných, abych neztratil status asociálního podivína (což by stejně s mými psychickými "přednostmi" asi nešlo). V tomto období se mi dokonce povedla nejzásadnější věc - když už jsem byl nejvíc zoufalý z neúspěšného hledání práce, získal jsem pozici herního testera v SCS Software. 
 
Začalo tak jedno z největších - co to povídám, největší dobrodružství v mém životě, protože to znamenalo opustit Moravu a sám se přesídlit do Prahy. Pro mě jako klidného a tichého člověka byla tahle změna dost velká a moc k tomu nepřidal ani fakt, že jsem v tomhle velkoměstě vůbec nikoho neznal a se vším jsem musel bojovat sám. Začátek byl obzvlášť těžký. V práci jsem přirozeně žádné kamarády dlouho neměl a tak jsem se během dlouhých pracovních dnů soustředil na testování hry, což mě jako dřívějšího hráče Euro Truck Simulatoru celkem bavilo. Teprve s příchodem nových kolegů jsem si postupně vypěstoval několik přátelství a začal se do práce i více těšit.
 
Mé skromné pražské sídlo po rychlém úklidu
 
 Dnes už můžu zpětně hodnotit a musím říct, ze přestěhování do Prahy a práce v SCS bylo to nejlepší, co mě mohlo potkat. I přes moji nepříliš dobrou schopnost (mírně řečeno) se seznamovat s lidmi jsem poznal spoustu skvělých lidí a našel kamarády, o kterých bych rád řekl, že jsou na celý život. Dnes už bych si nedokázal představit život mimo prahu, ale stejně vždycky rád vzpomínám na první měsíce, kdy jsem ji teprve objevoval a byl rad za každou příležitost s někým vyrazit vstříc novým zážitkům . Dnes už to pro mě nepředstavuje takové dobrodružství, ale stejně tu pořád moc rád trávím čas.
 
Tady se ukrývám během pracovní doby
 
Ale rád bych se vrátil k tomu, co bylo v mém životě vždycky podstatné - teda spíš k té druhé věci, protože s tou první neumím pohnout Pochopitelně mám na mysli herní vyvoj. Když jsem psal, že se mi ulevilo poté, co jsem si udělal přestávku, věděl jsem, že bez tvorby stejně dlouho nevydržím. Dneska už je to nějaký čas, co jsem se k ní zase vrátil, ale už se na to celé dívám jinak. Rozhodl jsem se od her nic nečekat a po večerech pracuju na pár svých projektech, které snad někdy vyjdou. Dostat hry mezi lidi se mi stejně nepovede, takže teď píšu hry pro sebe a buď se to pak dostane někam dál, nebo ne. Mám lehce rozpracovaný původní Hunger of Darkness (trochu předělaný) a v hlavě mám remake prvního Warped Times - teda hodně věcí je nejen v hlavě, ale fungují v Unity včetně prvních třech levelů. Samozřejmě už na to všechno není moc času, takže uvidím . V některém z příštích příspěvků bych se chtěl věnovat některému z těchto projektů.
 
Na první příspěvek jsem se šíleně rozepsal, ale bylo to nutné, abych vyplnil tu pětiletou mezeru a uvedl vše do pořádku Pro tentokrát je to vše, doufám, že další příspěvek na sebe nenechá čekat dalších 5 let .
 
Dodatek: Pro zajímavost má tenhle "první" příspěvek neplánovaně ID 101, takže i můj redakční systém ví, že jde o nový začátek
 

Přidat komentář
Jméno:
E-mail (nepovinný):
Text:
Komentáře ke článku:
Satik64
Díky :) Vidíš nějaký ten sraz bych teď mohl dát, když vlastně bydlím na místě. Zase důvod občas zajít na itnetwork, jak jsem přestal tvořit, tak jsem nějak zapomněl chodit na kreativní sítě :)
napsal 18.03.2019 v 14:39
DavidCapka
Vítej v Praze, stav se někdy na srazu :-)
napsal 14.03.2019 v 23:11
Satik64
Test funkčnosti komentářů po 4 letech :D
napsal 27.01.2019 v 20:50
O čem píšu
14 game design 8 webdesign 7 warped times 4 tag_id1 3 životní otázky 3 minecraft 3 prázdniny 3 bouřky 3 neúspěch 2 zkušenosti
Další weby
 

 
 
 
Fantázia ako droga
Návštěvy

TOPlist

 
© 2011 - 2014 | Design, CSS, RS: Satik64
„Muži nedovedou ocenit vlastní ženy. To přenechávají druhým.“ Oscar Wilde